Syndrom vyhoření ohrožuje převážně pracovníky v pomáhajících profesí. Proč je tomu tak, je asi docela jasné. Kolem nich je plno lidí, kteří jejich pomoci zneužívají, takže se jejich práce zdá mnohdy nesmyslná a naprosto zbytečná. Přispívají k tomu i případy, kdy například u pacienta je sice dobrá vůle, všichni zúčastnění přistupují k případu pokorně a s vděčností, ale přesto se léčba u daného jedince neujme. V takovém případě opět přichází pocit nesmyslnosti, i když se všichni ze všech sil snažili o pozitivní výsledek. V takovém případě je prostě velmi složité zůstat plný optimismu a naděje, navzdory tomu všemu, co přichází.
Tato situace může vygradovat až tak, že se vyhoření podepíše na kvalitě odváděné práce. Pracovník je tak proti své vůli nucen opustit své zaměstnání, protože tady už jde o jeho zdraví. Dá se tomuto stavu nějak předejít? Ano, dá ale je to náročné a předem vlastně docela nejisté. I když budete dělat vše proto, abyste se syndromu vyhoření vyhnuli, může velmi neočekávaně přijít i tak. Zvláště důležité je dbát na sebe sama již od začátku zaměstnání. I když tomu ne vždy okolnosti přejí, je nutné najít balanc, vyvážit čas na práci, rodinu i na sebe. Je důležité dobře spát a celkově (fyzicky i psychicky) si od práce odpočinout.
Je dobré najít si určité koníčky, které budete pravidelně navštěvovat. Přijdete tak na jiné myšlenky, dostanete se do jiné společnosti a aspoň trochu se budete soustředit na něco jiného. Je možné, že se přes tento stav dostanete k úplně jinému zaměstnání, než jste doteď vykonávali. Můžete se tak stát třeba švadlenou. Budete nakupovat krejčovské potřeby a zjistíte, že pro ostatní lidi můžete být užiteční i jinak, a přitom si můžete zachovat své zdraví a pohodu. Naše cesty jsou naprosto nevyzpytatelné a o žádné se nedá říci, že by bal horší než ostatní.